Stabilizace lopatky a její pohyb

Stabilizace lopatky je nedílnou součástí základních principů, neboť zajišťuje udržení ramen v neutrálním postavení, které je ideální pro práci páteře a tvorbu jednotlivých cviků. Současně se podílí na postavení hrudníku, který při její aktivní stabilizaci zůstává otevřený (výhodné pro kvalitní práci s dechem) a současně zabraňuje tvorbě takzvaných " kulatých zad" - výrazná kyfóza v oblasti hrudní páteře, která má negativní vliv na zkrácení svalů přední strany hrudníku (m. pectoralis major).

Lopatka stabilizuje rameno současně v předozadním postavení, a zároveň je zodpovědná za pohyblivost směrem nahoru a dolů.

Vlivem zkrácení trapézových svalů dochází velmi často k jejímu posunu směrem k uším - elevace, což má za následek výrazné napětí v této oblasti a tím výraznější zakřivení krční páteře -  tzv. hyperlordóza, která vede ke zdravotním obtížím.

Správná stabilizace – „ukotvení lopatky“ tedy spočívá v její práci dvěma směry. Směrem k páteři a směrem dolů k pánvi. Tento pohyb dobře vystihuje termín „ pocit klouzající lopatky" směrem k sobě a dolů. Lopatka by neměla při správné stabilizaci nikde vyčnívat a měla by působit při pohledu na záda ze všech úhlů ploše.

Pokud k tomu dojde, páteř se výrazně v dolní části hrudní páteře a horní bederní prohne, což má za následek neschopnost vykonat řadu pohybů a cviků, právě díky špatnému postavení hrudního koše a nedostatečnému zapojení břišních svalů.

Na stabilizaci lopatky si můžeme krásně demonstrovat účinky techniky pilates co se vlivu na svalstvo týče. Při pohybu směrem k páteři se na této práci podílí výrazně mezilopatkové svaly m. rhomboideus major at minor, což je skupina svalů, které trpí ochabováním. Při stabilizaci jsou neustále aktivovány a tím se zlepšuje jejich kvalita.

Při pohybu lopatky směrem dolů dochází k natažení - strečinku, především m. trapezius, což je svalstvo, které naopak trpí výrazným zkrácením. Vlivem funkce při stabilizaci vyrovnáváme napětí a neustále udržujeme šíjové svalstvo v protažení.